Formální zahrady

Dnes se zastavíme se zahradní architektkou Martinou Hájkovou na chvíli ve světě tzv. formálních zahrad, které pokračují v tradici zahrad zámeckých a klášterních a rovněž v dnešní době přináší celou řadu možností architektonického řešení vaší zahrady.

Tradice francouzské a italské formální zahrady

V tradici formálních neboli pravidelných ornamentálních zahrad je středem dění člověk, jehož vnímání prostoru je podřízeno klasickým principům geometrie, proporcím a symetrii. Představa pořádku pevně zakotveného v zahradě je základním prvkem univerzálního stylu, který byl ve své době přijímán a napodobován všemi panovnickými dvory. Jeho počátky leží v pulsující renesanční Itálii. Tento styl se vyvíjel pomalu. Geometrické vzory se symetrickou výsadbou se poprvé objevily a byly obhajovány ve Florencii, ačkoliv jde o napodobeniny antických římských zahrad. Od poloviny 16.století byla ornamentální výsadba běžná. Celé zahrady se vysazovaly do kruhů, čtverců, trojúhelníků, pětiúhelníků či šestiúhelníků. Po dvě následující staletí bylo v celé Itálii k vidění mnoho obměn těchto řešení. Později odtud tento styl pronikl i do Francie. Zde hrály větší roli voda a stromová vegetace. Můžeme tedy konstatovat, že slovní spojení formální či pravidelná zahrada je synonymem pro zahrady italské nebo francouzské.V našich podmínkách se postupem doby vývoj zahradní architektury ubíral poněkud jiným směrem a pozvolna začaly v zahradních kompozicích převažovat prvky tzv. anglické přírodní zahrady, ve kterých se prvky formální či pravidelné zahrady objevovaly ojediněle. V minulosti se jednalo především o malé klášterní zahrady s připojeným libosadem či o nejbližší části zámecké zahrady, které však tvořily vždy buď brodérie (nízké živé plůtky a z nich tvořené ornamenty) nebo boskety (vysoké stříhané živé ploty) propojené s parkem tzv. anglického čili přírodního typu.

Správná volba prvků, chceme-li vytvořit formální zahradu

Z hlediska dnešní zahradní tvorby se upřednostňuje větší kompoziční a druhová pestrost použitých rostlin, to však neznamená, že určité prvky formální zahrady nemůžeme s úspěchem využít i u nově zakládaných zahrad. Je třeba mít ale vždy na paměti, že formální zahrada jako taková je styl, který má svá striktně daná pravidla. Proto tyto jednotlivé prvky používáme s citem a pouze u zahrad, u kterých zároveň s použitím prvků formální zahrady řešíme různé terénní nerovnosti, svahovitost, terasovitý charakter zahrady atd. Na prvním místě však záleží na architektuře domu.

Zakomponování vodních prvků do formální zahrady

Nezanedbatelným prvkem formální zahrady je voda. V tomto případě můžeme do zahrady zakomponovat vodu v podobě různých fontán, vodotrysků, kaskád aj. Vodní prvek byl mnohdy v historii spojován s uměleckým dílem např. sochou buď jako přímou součástí fontány nebo jako doplňkem výsadeb. V současné době zaujaly místo těchto uměleckých děl v klasické podobě moderní plastiky či jiné prvky soudobé modernistické školy, kdy pestrá škála tvarů a materiálů není nijak a ničím limitována.

Ukázka realizace formální zahrady

Zahrada je vytvořena na malém prostoru, kde vynikají pravidelné tvary jako jsou např. kvádry z habrů, buxusové koule apod. Pocit volnosti navozuje trávníková plocha ohraničená živým plotem, před který se dá umístit architektonický prvek např. lavice a vytvořit zde odpočinkové zákoutí. Celá kompozice je doplněna opukovou zídkou, pomocí které je řešena svažitost terénu. Velký důraz je kladen na čistotu tvaru a druhu.

Živý plot - klasický prvek formální zahrady

Rozhodneme-li se použít některé prvky formální zahrady v naší zahradě, přicházejí do úvahy především stříhané živé ploty a stěny, případně nízké živé plůtky sloužící k olemování záhonů a cest. K tomuto účelu jsou nejvhodnější dřeviny rodu Carpinus (habr), Taxus (tis), Ligustrum (ptačí zob) a Lonicera (zimolez). Abychom docílili čisté linie a zároveň příslušného efektu, který nám má živý plot přinést, je nutné mu věnovat odpovídající péči, která po jeho založení již nikdy nekončí.

Jak správně ošetřovat živý plot na zahradě

Půdu pod živými ploty je třeba udržovat důsledně bez plevele a dřeviny pravidelně přihnojovat plným tekutým hnojivem. Za suchého počasí je nutná vydatná zálivka a to zejména u nově vysazených plotů. Živé ploty tvořené listnatými keři (Ligustrum, Lonicera) stříhejte každý druhý měsíc, nejméně však na jaře a na podzim. U jehličnatých živých plotů se provádí letní řez (v červenci). U všech druhů živých plotů se provádí tvarovací řez (přistřihování). řez provádíme tak často, jak přesné a striktní linie chceme dosáhnout. Tvarovací řez slouží k tomu, abychom náš živý plot udrželi v optimálním tvaru. Tento řez provádíme tak často, jak přesné a striktní linie chceme dosáhnout.